Zpět na parní lokomotivy

Lokomotivy řady 434.2 přezdívané „Čtyřkolák“

Lokomotivy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:

 Kliknutím na tabulku s číslem lokomotivy se otevře stránka s dochovanými údaji o této lokomotivě.

Stručný popis lokomotiv:

Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV 1. autorů Ing.Jindřicha Beka a Ing.Karla Kvardy a doplněno údaji z webových stránek – Atlas parních lokomotiv ČSD

Po rozpadu Rakouska-uherska připadlo nově vzniklým ČSD 306 lokomotiv původní řady 170 K.k.St.B. K nim bylo ještě přikoupeno 71 nových lokomotiv. Kromě devíti byly všechny lokomotivy přeznačeny na řadu 434.0. Provozní zkušenosti však ukázaly, že se jedná o lokomotivy vykazující vysoké provozní náklady. Vzhledem k vysokému počtu těchto strojů však bylo rozhodnuto o jejich modernizaci. Ta se týkala především kotle, parního stroje a vybavení lokomotivy. Takto rekonstruované lokomotivy byly přeznačeny na řadu 434.2.

Rekonstrukce parního kotle spočívala ve výměně skříňového kotle a zabudování přehřívače. Místo původní dýmnice byla dosazena nová, delší s litinovým dlouhým komínem. Dvouválcový sdružený parní stroj byl nahrazen dvojčitým s vnitřním vstupem páry a ručními vyrovnávači tlaků. Jinak nebyl pojezd měněn a rozměrově nadále odpovídal řadě 434.0.

Po důkladných provozních zkouškách se v roce 1930 pokračovalo v dalších rekonstrukcích, tehdy již lokomotiv 434.0 na řadu 434.2. Do roku 1938 bylo takto rekonstruováno již 266 lokomotiv. Malotrubnatý přehřívač byl později nahrazen velkotrubnatým. ČSD tak získaly všestranně upotřebitelné nákladní lokomotivy, přechodné později i na podružné trati.

Trochu neobvyklé vzhledem, s komínem vysunutým před běhoun dopředu a nápadně vedenými přítokovými rourami, lze nové stroje označit za jednu z nejzdařilejších rekonstrukcí v Evropě vůbec. Velký parní prostor kotle a veliký kotlový výkon – to byly vlastnosti, pro které tuto řadu lokomotivní personál považuje stále za jednu z nejosvědčenějších u nás.

Výkon řady 434.2 se sice rovná výkonu řady 434.1, ale je při něm znatelně menší spotřeba paliva i vody, a tedy i hospodárnější provoz. Na rovině utáhne zmíněná řada zátěž 1400 t rychlostí 60 km/h. Nebylo proto divu, že v roce 1938 odmítly DR převzít lokomotivy řady 434.1 v našem pohraničí a místo nich požadovaly řadu 434.2. Z ní jsme jim museli odevzdat 80 strojů, které byly označeny řadou 56.36. V letech 1939 – 1944 prodělalo rekonstrukci dalších 67 lokomotiv. Po válce do roku 1951 pak bylo předěláno ještě 12 lokomotiv a tím měli ČSD celkem 344 lokomotiv řady 434.2 (jedna lokomotiva byla během rekonstrukce násilně poškozena).

Je opravdu těžké nalézt potřebné superlativy o těchto lokomotivách. Hodily se všude, patřily mezi spolehlivé a osvědčené, jimž snad jenom teoretik vytýkal dosti značná plnící procenta při provozu. Mezi personálem byly nazývány pouhým přízviskem „dvojky“ a nikdo si je nedovede přirovnat k původnímu provedení.

Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV – lokomotivy let 1918 – 1945 autora Ing.Jindřicha Beka.

Dvouválcové sdružené lokomotivy 1’D na mokrou páru řady 170 bývalých Rakouských státních drah byly vynikajícím konstrukčním dílem Gölsdorfovým a v době svého vzniku to byly jedny z největších lokomotiv v Evropě, alespoň pokud šlo o kotel s výhřevnou plochou 250 m².

ČSD jich v roce 1918 převzaly do svého provozu 306 kusů a k nim po roce 1918 přikoupily dalších 71 nových. Z celkového počtu 377 přeznačily 368 na řadu 434.0 a 9 kusů nepřeznačily. Byla to nejpočetnější řada lokomotiv u nás. Pro ČSD měly klíčový význam nejen v počtu, ale především provozní upotřebitelností pro nejdůležitější hlavní tratě, když nebyly příliš hospodárné, nedalo se pomýšlet na jejich vyřazení a proto je ČSD zařadily do programu rekonstrukcí a modernizace.

Vlastní projekty a rekonstrukce oněch nepřeznačených 9 lokomotiv (170.11, 68, 74, 91, 101, 102, 107, 157 a 217) provedla v letech 1924 a 1925 První Českomoravská továrna na stroje v Libni. Původní kotel se rekonstrukcí změnil tak, že v něm bylo 19 žárnic a 110 kouřovek s celkovou výhřevnou plochou 162,9 m². Malotrubnatý přehřívač měl výhřevnou plochu 77,3 m². Parametry skříňového kotle se nezměnily. Nová dýmnice z plechu 8 mm tlustého byla dlouhá 1627 mm a vpředu dosti přesahovala. Uzávěr dýmničních dveří přesahoval před svislou rovinu čelníku. V dýmnici byla skříň přehřívače s nasávací záklopkou za komínem a na dýmnici litinový komín s korunou. Tato úprava si vyžádala prohnutí přítokových trub dozadu. Místo šoupátkového regulátoru se do prvního parního dómu zabudoval ventilový regulátor.

Místo dvou parních válců s plochými šoupátky měl nový parní stroj na přehřátou páru dva ležaté válce o průměru 570 mm. Zdvih se nezměnil a měl 632 mm. šoupátkových komorách byla pístová šoupátka průměru 250 mm s vnitřním vstupem páry. Křižáky se dvěma pravítky zůstaly beze změny. U vnějšího Heusingerova rozvodu se změnily předstihové páky vedené nahoře křižáčkem a prodloužené šoupátkové tyče.

V pojezdu se neměnily žádné části. Rejdovnost běhounu i posuvy druhého a třetího spřaženého dvojkolí zůstaly rovněž beze změny. Jistým modernizačním prvkem byly obruče u všech dvojkolí tloušťky 75 mm. Tím se změnily průměry kol běhounů na 880 mm a průměry spřažených kol na 1308 mm.

V roce 1925 se vyzkoušely rekonstruované lokomotivy řady 354.6 a také řady 434.2. Proti řadě 434.0 vzrostl indikovaný výkon z přibližně 1100 koní na 1350 až 1400 koní. Proto se tehdy uvažovalo, že by rekonstrukce všech lokomotiv řady 354.6, 434.0 i 523.0 měly proběhnout během příštích šesti let i za cenu omezení nákupu nových lokomotiv. Pozdější doba však ukázala, že svou váhu měly i zájmy dodavatelů a že zamýšlený plán se sice uskutečnil, ale mnohem později.

Od roku 1930 se lokomotivy řady 434.0 postupně rekonstruovaly v dílnách ČSD, ponejvíce v Lounech, ale také v Plzni a v Nymburce. Podle tehdejších možností se jim při rekonstrukcích dosazovaly výfukové napáječe třídy LF, jejichž využívání samo přinášelo 12 % úspor paliva i vody proti injektorům na ostrou páru. Se zaváděním tlakové brzdy na nákladních vozech do roku 1935 obdržely všechny lokomotivy řady 434.2 rovněž zařízení této brzdy. Lokomotivy rekonstruované po roce 1939 měly již velkotrubnatý přehřívač páry. Měly v kotli 90 žárnic a 33 kouřovek, celkovou výhřevnou plochu 155,3 m². Přehřívač měl plochu 38,3 m².

Rekonstrukce těchto lokomotiv se hodnotila jako jedna z nejzdařilejších v Evropě. Trvala až do roku 1947, kdy skončila počtem 345 lokomotiv. Proti řadě 434.1 se sice tažná síla nových lokomotiv nezvýšila, ale vykázaly se značné úspory paliva i vody, a proto se mezi personálem řada 434.2 těšila oblibě víc než řada 434.1. Původní řada 434.0 už pro dopravu na důležitějších hlavních tratích nepřicházela v úvahu.

Lokomotivy řady 434.2 uvezly na rovině vlak o hmotnosti 1400 t rychlostí 58 km/h, na stoupání 5 ‰ 600 t rychlostí 51 km/h a na stoupání 10 ‰ 600 t rychlostí 30 km/h. Při rychlosti 50 až 60 km/h se poněkud více vrtěly než lokomotivy řady 434.1, snad vlivem převislých hmot kotle, a byly proto citlivější na horký chod tyčových ložisek. Ale to byly vlastnosti, které bohatě převýšily ostatní klady.

Jejich vhodnost a všeobecná použitelnost rozhodla na podzim v roce 1938 v tom, že s odstoupenými výtopnami v pohraničním území v Čechách a na Moravě DR požadovaly právě jenom je a odmítaly lokomotivy řady 434.1. ČSD jich předaly 80 kusů a DR je označily řadou 56.36.

Použitelnost a nízké provozní náklady na provoz lokomotiv řady 434.2 daly podnět v roce 1947 k poslední rekonstrukci, jež lokomotivou 434.2245 skončila. U posledních 6 lokomotiv byly za druhým parním dómem upraveny písečníky na kotli podle vzoru řady 354.1. U všech ostatních se potom upravovaly rošty na sklápěcí pole, elektrické osvětlení, oklopná dna popelníků a u 127 lokomotivy se upravila dyšna Giesl.

Až do počátku šedesátých let se nesměly pro svou hospodárnost používat na posunu, ale jen v traťové službě. Jejich úprava dokazuje vynikající úroveň našich konstruktérů, průmyslu, dílen ČSD i techniků u ČSD a personálu, kteří společnými silami dovedli gölsdorfovskou konstrukci vylepšit natolik, že sloužila až do konce parního provozu u nás.. Poslední lokomotiva řady 434.2 byla vyřazena v roce 1983.

Národní technické muzeum v Praze má jako exponát uchovanou lokomotivu 434.2298.

Technické údaje:

Lokomotivy řady 434.2 bylo možné spojovat s tendry řad – 315.0 (po rekonstrukci); 414.0; 516.0; 517.0; 621.0; 621.1; 727.0; 815.0; 818.0 a 821.0. Po úpravě výšky podlahy tendru by bylo možné je spojit i s tendry řad: 619.0; 620.0; 923.0; 923.1; 926.0; 930.0; 930.1; 932.0; 935.0 a 935.1. 

Technická dokumentace:

Grafické znázornění tachogramu jízdy a výpočet normy spotřeby paliva na jednotlivých tratích a druzích vlaků.

Historické fotografie: