Stručný přehled z historie lokomotivního depa

Zdroj informací:   archiv Provozní jednotky Trutnov; archiv Zdeňka Hrdiny, archiv Jiřího Berana; údaje z posledních let doplnil autor stránek.

Podle daňových archů budov (založeny v 80.letech 19.století) byla výtopna v Trutnově postavena v roce 1870 při dokončování stavby železniční trati Velký Osek – Trutnov Poříčí společností ÖNVB (Österreichische Nordwestbahn / Rakouská severozápadní dráha), konkrétně její poslední části z Kunčic nad Labem do Trutnova Poříčí a vešlo se do ní 9 lokomotiv. ÖNWB měla budovy normovány a u výtopen byl objekt buď pro 2, 3, 6 nebo 9 strojů. První úprava proběhla v roce 1886. Rozšíření výtopny proběhlo v roce 1902, kdy se zvětšila na 288 m2 plochy a vešlo se tak do ní 12 lokomotiv. Přestavba byla odevzdána k užívání 31.10.1902. Délka budovy (stojící blíže traťovým kolejím) byla 72 metrů a o této délce se zachovala až do dnešních dnů.

Významným krokem pro rozvoj města Trutnova bylo zřízení železničních dílen v roce 1873 v prostorách nynějšího lokomotivního depa. Dílny byly dle daňového archu postaveny v roce 1873. Přestavbou pak prošly v letech 1895 a 1904. Podle popisu ÖNWB z roku 1873 však měly být dílny otevřeny již v prosinci 1871 a na konci roku 1872 zde mělo pracovat 7 úředníků a 18 dělníků. Po roce 1904 nedoznal dílny na delší dobu větších změn, jen požár střechy dílen v roce 1926 si vyžádal opravu střechy.

Dnešní podoby doznalo depo při následujících přestavbách a rekonstrukcích:

  • od roku 1972 probíhaly přípravné administrativní práce na teplofikaci depa
  • rekonstrukce celé lokomotivní remízy v důsledku spadnutí její střechy v letech 1979 – 1981
  • výstavba přístavby lokomotivní remízy – prostor provozního odboru v letech 1982 – 1983
  • výstavba teplofikace depa – přemostění řeky Úpy, výstavba výměníkové stanice, natažení potřebných potrubí z výměníkové stanice do depa v letech 1982 – 1988
  • výstavba budovy garáží a skladu v letech 1985 – 1986
  • výstavba nepojízdného velkého 20 t jeřábu v prostoru před dílnou v roce 1986
  • výstavba nové obrobny a šaten pro pracovníky správkárny v letech 198 – 1988
  • výstavba nové haly pro dvě velkoobjemové nádrže na pohonné hmoty, haly stáčení cisternových vozů a výdejního zařízení do vozidel v letech 1987 – 1993
  • rozšíření prostor depa převzetím areálu bývalého technomatu s dvěma velkými halami a vybudování čtyř odstavných kolejí v tomto prostoru v roce 1995
  • přestavba haly dílen v letech 1995 – 1996 včetně výstavby nových prostor opravárenského odboru
  • předání lanové dráhy Jánské Lázně – Černá Hora do soukromého sektoru proběhlo k 1.7.1996
  • výstavba jeřábové dráhy včetně její zastřešení a výstavba prohlížecí lávky lokomotiv v roce 1996
  • výstavba nové haly pro uskladnění olejů v roce 2000
  • rekonstrukce prohlížecího kanálu na koleji č.207 v hale dílny a bočními kanály a výstavba nového prohlížecího kanálu na téže koleji pod jeřábovou dráhou před halu dílny v roce 2001
  • výstavba nové pískovny s automatickou dopravou písku pomocí dopravníku a stlačeného vzduchu soustavou hadic do písečníků lokomotiv v roce 2003
  • výstavba mycí a fekální koleje v areálu bývalého Technomatu včetně přestavby kolejiště – snesení jedné koleje v letech 2006 – 2007
  • výstavba zařízení na odsávání EKO WC vozidel v depu mezi kolejemi 202 a 204 v roce 2011 

 

Trautenau - bahnhof

První lokomotivy ve výtopně Trutnov byly tak jako i na celé Severozápadní dráze označovány jmény význačných průkopníků parostrojního provozu nebo podle jmen měst, kterými dráha procházela. Na příklad „Ressl“, „Ettingshausen“, „Trautenau“ a podobně.


U tohoto seznamu z března 1909 je nutno upřesnit, že tyto soupisy tehdy byly sestaveny v rámci určitých skupin výtopen a jejich vozidel. Proto tento seznam lokomotiv (v původním označení ÖNWB) obsahuje čísla lokomotiv ze stavů ve výtopnách Trutnov a Jičín.

  • IIIa – 41, 42
  • IIIb – 52, 53
  • Vb – 136, 137, 139, 155
  • Vc – 156 až 167
  • XI a,b – 407 až 410
  • XIIc – 669 až 674

Podle Almanachu kkStB pro roky 1912 / 1913 výtopna Trutnov zajišťovala provoz na tratích:

  • Chlumec nad Cidlinou – Trutnov Poříčí (106,2 km);
  • Ostroměř – Jičín (17,5 km);
  • Kunčice nad Labem – Vrchlabí (4,5 km);
  • Trutnov hlavní nádraží – Svoboda nad Úpou (10,0 km);
  • Jilemnice – Rokytnice nad Jizerou (20,2 km)

Z dochovaných pramenů zjišťujeme, že k 30. 6. 1914 měla výtopna ve stavu 46 parních lokomotiv. Byly to lokomotivy těchto řad:

  • 16 (232.0) – 4 lokomotivy
  • 17 (244.0) – 6 lokomotiv
  • 97 (310.0) – 1 lokomotiva
  • 102 (254.1) – 9 lokomotiv
  • 151 (312.2) – 18 lokomotiv
  • 162 (313.4) – 3 lokomotivy
  • 178 (422.0) – 6 lokomotiv

Seznam k 30.11.1918 pochází pravděpodobně z prvního sčítání lokomotiv v nově vzniklém státě. Uvádí tyto konkrétní číslo lokomotiv ze stavu výtopny Trutnov:

  • 16.34 (232.0)
  • 17.02, 03, 04, 05, 06 (244.0)
  • 102.11, 13, 16 (254.1)
  • 106.06, 85 (264.1)
  • 151.04, 18, 19, 20, 23, 24, 30, 32, 33, 34 (312.2)
  • 162.22, 23 (313.4)
  • 163.20 (314.2)
  • 178.14, 59, 60, 87, 169 (422.0)
  • 206.41 (265.0)
  • 301.16 (252.0)

V prvních poválečných letech se zde objevily i lokomotivy francouzské, italské, německé. Po stabilizaci situace na železnici a odsunu lokomotiv cizích správ, zde postupně byly dislokovány lokomotivy těchto řad:

310.0; 313.4; 314.2; 334.1; 344.0; 344.1; 354.0; 354.1; 354.7; 354.8; 365.4; 411.0; 413.1; 414.4; 422.0; 423.0; 424.1; 434.0; 434.1; 434.2; 464.0; 524.2; 534.03 a 556.0.


Parní provoz byl v depu Trutnov ukončen 15. 4. 1979, kdy lokomotiva 556.0350 odvezla manipulační vlak 80260 z Trutnova do Staré Paky.


Motorizace pronikla do depa po druhé světové válce dodávkou motorových vozů M 130.1; M 130.4 a M 242.0 v roce 1950. V tomtéž roce ale později byly dodány i známé motorové vozy M 131.1. V roce 1968 byly dodány motorové vozy M 286.0, které byly nahrazeny v roce 1970 motorovými vozy M 296.1 a M 296.2. V té době byly do depa dodány první motorové lokomotivy řady T 444.0 a T 444.02, které byly nasazovány na vozbu nákladních vlaků na vedlejších tratích. Od roku 1974 byly do depa motorové lokomotivy řady T 478.3, které byly nasazovány na vozbu nákladních a rekreačních vlaků. Od roku 1978 přichází dodávka nových motorových lokomotiv T 466.2 a motorových vozů M 152.0, které nahradily motorové vozy M 131.1. Pro posun v depu se používala lokomotiva T 212.0 (později řada 702).


Od přečíslování všech hnacích vozidel v roce 1987 byly postupně do dnešních dnů v depu dislokovány následující řady vozidel:

010; 012; 015; 050; 053; 702; 742; 750; 753; 754; 799; 810; 852; 853; 854 a řídící vozy řady 954.


Od grafikonu 1996/1997 bylo na základě racionalizačních opatření zrušeno středisko lokomotivních čet Vrchlabí.


Od 1. 1. 1997 se stává DKV Trutnov Provozní jednotkou a tím pádem přichází o svoji samostatnost a spadá pod Depo kolejových vozidel (DKV) Liberec. V té době přibyly pod správu PJ Trutnov i provozní pracoviště (dříve strojové stanice) Chlumec n. C. a Jaroměř. Pod DKV Liberec bylo jako samostatná provozní jednotka se svými provozními pracovišti (Náchod a Dobruška) začleněno i depo v Meziměstí a přestalo spadat pod vedení v Trutnově.


Od 1. 7. 2004 po další reorganizaci dep kolejových vozidel byla provozní jednotka Trutnov začleněna do DKV Česká Třebová, kam patří dodnes. S příchodem pod Českou Třebovou bylo provozní pracoviště Chlumec n.C. převedeno zpět pod správu PJ Hradec Králové.


K 31. 12. 2005 byla převedena provozní jednotka Meziměstí na provozní pracoviště a od 1. 1. 2006 bylo provozní pracoviště Meziměstí, Náchod a Dobruška začleněno pod provozní jednotku Trutnov.


1. 12. 2007 se v rámci organizačních změn u ČD, a.s. oddělila nákladní doprava do samostatné dceřinné společnosti ČD CARGO. V praxi to pro Provozní jednotku Trutnov znamenalo odchod cca 40 strojvedoucích a předání cca 20 hnacích vozidel nově zřízené dceřinné společnosti.


Koncem prvního desetiletí tohoto století byly v provozní jednotce provozovány přípojné vozy řad 010; 012; 015 a 053, motorové lokomotivy řady 742, 750 – rekonstruovaná řada 753 (T 478.3), 754 (T 478.4), 799, motorové vozy řady 810 (M152.0), 854.0 – rekonstruovaná řada 853 (M 296.1), 854.2 rekonstruovaná řada 852 (M 296.2) a řídící vozy 954.0 bez první vozové třídy) a 954.2 (s první vozovou třídou).


V současnosti jsou v provozní jednotce provozovány přípojné vozy řad 93-29 (012); 20-29 (057) a 21-29 (054) – řada 20-29 a 21-29 vznikla rekonstrukcí vozů řady 053, motorové lokomotivy řady 742, 750.7, které vznikly rekonstrukcí řad 750 a 753, 754, 799, motorové vozy řady 810, 854.0 a .2 a řídící vozy 954.2.


Ve vedení výtopny a později lokomotivního depa Trutnov byli:

Podle Eisenbahn Schematismu za roky 1911 až 1912 je jako vedoucí výtopny veden úředník Karl Riedrich. Za roky 1915 až 1916 Karl Wiedermann (ten byl v letech 1911 až 1912 veden jako strojní komisař provozního inspektorátu v Praze).

  • v roce 1915 byl přednostou výtopny Karl Wiedermann, Masch.Ob.Km.Vst. (přeloženo – strojní vrchní komisař (Vorstandt – přednosta)). Zdroj – ročenka státních drah z roku 1915.
  • v roce 1918 byl přednostou výtopny Ing. Julius Pollak, vrchní strojní komisař. Zdroj – ročenka státních drah z roku 1918.
  • v letech 1921 – 1923 je uveden jako přednosta výtopny vrchní rada Ing. Josef BrejchaZdroj – ročenky státních drah z let 1921 až 1923.
  • v letech 1924 – 1939 byl přednostou Ing. Zikmund Horváth, vrchní technický rada. Zdroj – ročenky státních drah z let 1924 až 1938.
  • po osvobození v roce 1945 byl prvním přednostou výtopny Trutnov Ing. Karel Šípek
  • od roku 1967 byl náčelníkem lokomotivního depa Trutnov Ing. Venclík
  • od roku 1970 byl náčelníkem lokomotivního depa Trutnov p.Josef Trejbal
  • od roku 1983 byl náčelníkem lokomotivního depa Trutnov p.Zdeněk Semerák
  • od roku 1990 byl přednostou lokomotivního depa a následně depa kolejových vozidel Ing. Ivo Khol
  • od roku 1997 byl přednostou provozní jednotky Trutnov Ing. Pavel Riedel
  • od roku 1999 byl přednostou provozní jednotky Trutnov p. Pavel Hronovský
  • a v současnosti od roku 2003 je přednostou provozní jednotky Trutnov Ing. Milan Novák