Zpět na parní lokomotivy

Lokomotivy řady 344.0

Lokomotivy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:

 

Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.001 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.002 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.003 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.004 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.005
Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.006 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.007 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.008 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.009 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.010
Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.011 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.012 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.013 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.014 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.015
Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.016 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.017 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.018 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.019 Odkaz na stránku parní lokomotivy 344.020

 

Kliknutím na tabulku s číslem lokomotivy se otevře stránka s dochovanými údaji o této lokomotivě.


Stručný popis lokomotiv:

Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV autor Ing.Jindřich Bek.

Mezi rakouskými lokomotivkami se při zavádění přehřáté páry nápadně vyjímala konstrukcí svých lokomotiv lokomotivka Společnosti státní dráhy. V této době Rakouské státní dráhy odebíraly poměrně značná množství lokomotiv na mokrou páru se sdruženými dvouválcovými parními stroji a jen opatrně začínaly přistupovat na sušiče páry, takže u nás první lokomotivy s přehřívačem páry zaváděly vlastně soukromé železnice.

Společnost státní dráhy zařazovala od roku 1900 do svého provozu lokomotivy 1’C, které po sériích neustále vylepšovala. Jednou z nich byly lokomotivy 3901 až 3920, vyrobené v roce 1907 lokomotivkou Společnosti státní dráhy v počtu 20 kusů. Měly výrobní čísla 3368 až 3383 a 3433 až 3436. Podstatné bylo, že to byly lokomotivy s přehřívačem.

Jejich konstrukci předcházela stavba tří lokomotiv 3801 až 3803 v roce 1906, od nichž se lokomotivy řady 39 lišily průměrem spřažených kol. Jejich kotel měl 139 žárnic a 21 kouřovek, Ve skříňovém kotli bylo úzké topeniště s roštem podélného obdélníka o ploše 2,7 m2. Výhřevná plocha trubek byla 139,9 m2, topeniště 11,8 m2, takže celková výhřevná plocha kotle byla 151,7 m2. Tlak páry byl původně 11,5 barů. Pro usnadnění práce bylo přední roštové pole sklopné, ovládané šroubem. Na kotli byl jediný parní dóm a v něm byl šoupátkový regulátor s pohonem z budky táhlem po straně kotle.

Rám lokomotiv byl vnitřní. Přední běhoun měl oboustranný výkyv ± 50 mm a jeho kola měla průměr 995 mm. Spřažená kola měla průměr 1540 mm a v rámu byla bez posuvu. Dvojčitý parní stroj měl vnitřní válce o průměru 520 mm a se šoupátkovými komorami pro pístová šoupátka s vnitřním vstupem páry. Zdvih pístů byl 650 mm. K vyrovnávání tlaků ve válcích měly lokomotivy ruční vyrovnávač tlaků. Vnější rozvod byl Heusingerův. Ochoz byl nad spřaženými koly a v části u parních válců byly masivní výztuhy pro zavěšení rozvodu i křižákových pravítek.

S lokomotivami se počítalo pro dopravu osobních vlaků. Proto měla kola větší průměr a největší dovolená rychlost byla 75 km/h, a to kromě lokomotiv 3917 až 3920, u nichž byla stanovena na hodnotu 70 km/h. Později se však v provozu ukazovalo, že tyto úvahy o stanovení rychlosti ztratily své původní opodstatnění, protože lokomotivy neměly stejně při rychlostech nad 60 km/h klidný chod a větší průměry kol byly při rozjezdech nebo při jízdě do stoupání příčinou náchylnosti ke skluzu.

Rakouské státní dráhy po zestátnění Společnosti státní dráhy přeznačily všech 20 lokomotiv řady 39 na řadu 228. Tím je zařadily mezi osobní lokomotivy. V roce 1918 jich bylo 10 ve výtopně Brno – Horní Heršpice, v Bubnech byly 4, 3 v Meziměstí, 2 v České Třebové a 1 v Praze (bývalé depo Praha střed, pak Praha Masarykovo nádraží). ČSD je všechny převzaly, přeznačily na řadu 344.0.

Po roce 1918 ČSD u nich sjednotily tlak páry na 13 barů a po roce 1930 je vybavily zařízením tlakové brzdy, ale automatickou sací brzdu pro lokomotivu i tendr na nich ponechaly. Všechny přešly do Trutnova místo lokomotiv řady 264.0, které tam nepostačovaly zvýšeným nárokům na osobní dopravu. V roce 1938 se z Trutnova předaly DR, kde je označili řadou 37.3 a během let druhé světové války přesunuli do Podmokel. Důvodem tohoto přesunu bylo to, že na severu Čech nevyhovovaly traťovému svršku těžší německé lokomotivy, které se ostatně musely použít pro válečné účely jinde.

Po skončení války se lokomotivy řady 344.0 rozmístily do několika lokomotivních dep s určením pro posun ve stanicích. Od roku 1955 o jejich osudu rozhodoval technický stav kotle a postupně se začaly při dílenských opravách vyřazovat. V roce 1966 zanikla poslední. Byla to lokomotiva 344.013.

 

Technické údaje lokomotiv 344.0  
Označení do r.1918 – řada: 228 (KkStB)
Výrobce: SSD
Roky výroby: 1907
Počet vyrobených kusů: 20
Počet kusů u ČSD: 20
Uspořádání pojezdu: 1’C p2
Druh rozvodu: Heusinger
Největší rychlost v km/h: 75 (01 – 16);   70 (17 – 20)
Přibližný výkon v kW: 552
Poloměr minimálního oblouku: ?
Délka přes nárazníky: 10745
Průměr běhounu v mm: 995
Průměr spřažených kol v mm: 1540
Hmotnost lokomotivy ve službě v t: 53,6
Adhezní váha v t: 42
Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – přední běhoun: 11,6
Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – 1. spřažené: 14
Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – 2. spřažené: 14
Nápravové tlaky dvojkolí v Mp – 3. spřažené: 14
Průměr válců v mm: 520
Počet válců: 2
Zdvih pístu v mm: 650
Počet trubek žárnic: 139
Počet trubek kouřovek: 21
Roštová plocha v m2: 2,7
Výhřevná plocha topeniště v m2: 11,8
Výhřevná plocha trubek v m2: 139,9
Výhřevná plocha kotle v m2: 151,7 (01 – 17) ;    153,9 (18 – 20)
Výhřevné plocha přehřívače v m2: 30,3 (01 – 17) ;    33,5 (18 – 20)
Tlak páry v kotli v bar: 13 (u ČSD, původně 11,5)

K lokomotivy řady 344.0 příslušely tendry řady 313.1; 412.0; 512.3 a 713.0.

 

Technická dokumentace:

 

Historické fotografie: