Zpět na parní lokomotivy

Lokomotivy řady 314.2

Lokomotivy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:

Kliknutím na tabulku s číslem lokomotivy se otevře stránka s dochovanými údaji o této lokomotivě.

Stručný popis lokomotiv:

Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV autor Ing.Jindřich Bek.

Pro posun a přetahy ve větších nádražích zaváděla společná strojní služba Rakouské severozápadní dráhy a Pardubicko-liberecké dráhy v letech 1881 – 1901 výkonné trojspřežní dvojčité tendrové lokomotivy v celkovém počtu 51 kusů.

Lokomotivy vyráběly po sériích takto:

• z lokomotivky Schwarzkopff v roce 1882 pro Rakouskou severozápadní dráhu lokomotivy Xa.501 až Xa.507, výrobní čísla 1121 až 1127 (později u Rakouských státních drah 163.05 až 163.11),
• z lokomotivky ve Floridsdorfu v roce 1881 pro Rakouskou severozápadní dráhu lokomotivy Xb.508 až Xb.511, výrobní čísla 349 až 352 (později u Rakouských státních drah 163.01 až 163.04),
• z lokomotivky Společnosti státní dráhy v roce 1884 pro Rakouskou severozápadní dráhu lokomotivy Xc.512 až Xc.521, výrobní čísla 1803 až 1812 (později u Rakouských státních drah 163.12 až 163.21),
• z lokomotivky ve Floridsdorfu v roce 1890 pro Pardubicko-libereckou dráhu lokomotivy Xd.551 až Xd.554, výrobní čísla 750 až 753 (později u Rakouských státních drah 163.22 až 163.25),
• z lokomotivky ve Floridsdorfu v letech 1891 a 1892 jako řada Xe pro Rakouskou severozápadní dráhu s výrobními čísly 807 až 816 a 918, 919, v roce 1896 s výrobními čísly 1035 až 1038 a v roce 1901 s výrobními čísly 2953 až 2956,
• z lokomotivky Společnosti státní dráhy v roce 1896 s výrobními čísly 2513 až 2516,
• z lokomotivky ve Floridsdorfu v roce 1898 s výrobními čísly 1207 a 1208,

Lokomotivy řady Xe měly u společnosti inventární čísla 522 až 541 a 561 až 566, u Rakouských státních drah později 163.26 až 163.51.

V roce 1918 převzaly ČSD všech 51 lokomotiv řady 163 a přeznačily je na řadu 314.2 a to postupně podle let výroby.

U lokomotiv této řady byly kotle pěti konstrukčních provedení, 314.201 až 314.211 měly kotle se 104 žárnicemi, celkovou výhřevnou plochou 70,3 m² a tlakem páry 10 barů. Lokomotivy 314.212 až 314.221 měly v kotly 138 žárnic, celkovou výhřevnou plochu 78,9 m² a tlak páry 12 barů, ale některé měly nižší tlak páry – 10 barů. Lokomotivy 314.222 až 314.225 měly v kotly 138 žárnic, celkovou výhřevnou plochu 79,1 m² a tlak páry 10 barů. Lokomotivy 314.226 až 314.251 měly pak 148 žárnic, celkovou výhřevnou plochu 80,5 m² a tlak páry 12 barů. Plocha roštu byla u všech kotlů shodná – 1,22 m².

Na kotli byl prostorný parní dóm se dvěma pérovými pojišťovacími záklopkami. Trubkovnice topeniště i trubkovnice dýmnice byly šikmé. Původní komíny byly plechové s klapkou soustavy Prüsmann. Později se při dílenských opravách tyto komíny zaměnily za baňaté. Šoupátkový regulátor byl v samostatné skříni před parním dómem a obsluhoval se postranní pákou a táhlem od páky v budce lokomotivy.

Lokomotivy měly vnitřní rám, v němž byla všechna tři dvojkolí pevná, bez posuvu do stran. Rozvor mezi dvojkolím S₁ a dvojkolím H byl 1700 mm a mezi dvojkolím H a dvojkolím S2 byl 1200 mm. Celkový rozvor byl 2900 mm a lokomotivy mohly projíždět i oblouky o poloměrech až 110 m.

Parní stroj byl dvouválcový, dvojčitý s oběma válci vnějšími včetně soupátkových komor. Allan-Trickův rozvod byl vně na čepech kotoučových kol. Jenom lokomotivy 314.244 až 314.247 měly hvězdicová kola. U 21 lokomotiv měly válce průměry 342 mm, u ostatních pak 410 mm.

U lokomotiv 314.201 až 314.211 měly postranní vodojemy obsah 3,1 m³, lokomotivy 314.212 až 314.221 měly obsah 4,5 m³ a lokomotivy 314.222 až 314.251 měly obsah 5,2 m³. Uhlák na levé straně před budkou byl u všech strojů jednotný a měl obsah 1,8 m³.

Délka lokomotivního rámu byla rovněž nejednotná a tím i délka přes nárazníky – 8406 mm, 8456 mm a 8488 mm. Stejné provozní hmotnosti lokomotiv měly celkem čtyři hodnoty – 33, t, 36,5 t, 39,2 t a 40,1 t. U ČSD nebylo proto označení v souladu se zásadami Kryšpínova označování lokomotiv, protože průměrné hmotnosti na dvojkolí se u jednotlivých sérií lokomotiv v hodnotách 11 t, 12 t, 13 t a 13,3 t považovaly za provozní.

U některých lokomotiv byla jednoduchá sací brzda pro lokomotivu a u některých byla již parní brzda. Parní stroj se mazal z Kernaulovy maznice nebo z lubrikátoru. Většina lokomotiv měla zařízení pro pulsometrování vody.

Byly to osvědčené lokomotivy, které jezdily v traťové službě před rokem 1918 vyjímečně, a to v úsecích Znojmo – Sigmundsherberg, Velký Osek – Čáslav a Vídeň – Štokerava (Stockerau). Jinak jen posunovaly a po roce 1918 byly ve výtopnách Děčín-východ, Liberec, Praha-Těšnov, Střekov, Hradec Králové, Trutnov, Jihlava, Velký Osek, Josefov-Jaroměř, Znojmo a Nymburk. Později se rozšířily i jinam, např. do Turnova, do Kořenova, do Letohradu a ke konci provozu i do různých lokomotivních dep na posun.

ČSD tyto lokomotivy nijak nemodernizovaly. Udržovaly je však v dobrém technickém stavu pro posunovací službu a nespěchaly s jejich vyřazováním. Na posun se dobře osvědčily, byly nenáročné a dostatečně výkonné. Až po roce 1945, kdy byly již staré a začínaly se na posunu uplatňovat motorové lokomotivy přikročily ČSD k jejich likvidaci.

Poslední z nich dojezdila v Žatci na posunu v lokomotivním depu v roce 1965. Byla to lokomotiva 314.215 a měla za sebou tehdy 81 let provozu.

Technická dokumentace:

Historické fotografie: