Zpět na motorové vozy

Motorové vozy řady M242.0

Motorové vozy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:

Kliknutím na tabulku s číslem motorového vozu se otevře stránka s dochovanými údaji o tomto motorovém vozu.

Stručný popis motorových vozů:

Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV 2 autora Ing.Jindřicha Beka.

V řadě dvounápravových motorových vozů ČSD s elektrickým přenosem výkonu vlastní soustavy řekla rovněž svoje slovo ČKD dodávkami vozů řady M 242.0, celkem 68 vozů v letech 1933 až 1940.

Vozová část vozů čísel 01 až 15 odpovídala řešení u motorových vozů řady M 232.2. Naftový motor ČKD byl šestiválcový, s válci o průměrech 170 mm a se zdvihem pístů 200 mm, který při 1000 otáčkách za minutu dával výkon 130 koní. Spolu s hlavním generátorem byl umístěn pod vozem, rovněž napříč.

Vozová část vozů čísel 16 až 19 odpovídala řešením i vzhledově vozům M 232.111 až M 232.115. Rozvor byl však 6200 mm a délka vozů 11 800 mm. Pod vozem byl však podélně uložen naftový motor — plochý — spolu s hlavním generátorem. Motor měl osm válců o průměrech 150 mm, zdvih pístů 180 mm a při 1000 otáčkách za minutu dával výkon 130 koní.

U vozů M 242.020 až M 242.025 došlo ke změně v rozměrech, v rozvoru i v délce a váze; vozy odpovídaly zcela řadě M 232.1 až na motor. Ten byl opět plochý, shodný jako u čísel 16 až 19. Maximální otáčky byly však seřízeny na hodnotu 1100 otáček za minutu, a tím vzrostl i výkon na 150 koní.

Elektrické parametry točivých strojů elektrického přenosu výkonu odpovídaly u vozů čísel 01 až 19 těmto hodnotám: generátor 80 kW, 400 V, 200 A při 1000 otáčkách za minutu, trakční motory 40 kW, 400 V a 100 A při 680 otáčkách za minutu. Od čísla 20 do čísla 40: generátor 92 kW, 440 V a 210 A při 1100 otáčkách za minutu, trakční motory 46 kW, 440 V a 105 A při 730 otáčkách za minutu. Baterie byly alkalické 175 Ah, 96 V.

Zvláštností, a to velmi závažnou, byl jediný motorový vůz M 242.026 z roku 1936. Odpovídal vozovou i motorovou částí vozům čísel 20 až 25. Měl však jen jediné hnací dvojkolí a prvně u nás kombinovaný přenos výkonu hydromechanický s převodovkou Lysholm-Smith švédské firmy Ljungström (předcházela dnešnímu podniku SRM). Převodovka měla jeden hydrodynamický měnič se stálou náplní a mechanickou spojkou. Při rozjezdech se krouticí moment přenášel z motoru na hnací dvojkolí měničem. Při dosažení určité rychlosti se měnič samočinně vypnul z činnosti a sepnula mechanická spojka. Převodovka vhodně využívala předností obou přenosových prvků. Při rozjezdech se krouticí moment v hydrodynamickém měniči vhodně zvětšoval a záběr byl měkký, pružný. V rozsazích přímého záběru se přes mechanickou spojku opět dosahovalo vysoké účinnosti převodu.

Vozová část vozů čísel 27 až 40 byla shodná se sérií čísel 20 až 26. I motor byl shodného typu. Jenom maximální otáčky klikového hřídele byly seřízeny na hodnotu 1200 otáček za minutu, takže výkon motoru vzrostl na 160 koní. Přenos výkonu opět elektrický.

Motorové vozy čísel 41 až 68 byly pozměněny. Měly rozvor 7500 mm a byly proti předchozí dodávce (čísel 20 až 40) o 200 mm nižší. Hnací agregát měl tyto elektrické parametry: hlavní generátory 100 kW, 435 V a 230 A při 1200 otáčkách za minutu, trakční motory 50 kW, 435 V a 115 A při 630 otáček za minutu. Baterie byly dvě, alkalické — startovací 96 V, 80 Ah a osvětlovací 24 V, 118 Ah.

Motory vozů čísel 41 až 51 měly shodný výkon jako čísel 27 až 40, u vozů čísel 52 až 61 byly opět zvýšeny otáčky motorů na 1300 otáček za minutu, takže výkon byl opět vyšší — 180 koní. Největšího výkonu 200 koní bylo však dosaženo u poslední série motorových vozů této řady, kdy klikový hřídel plochého motoru měl maximálně 1400 otáček za minutu. Takový výkon byl vůbec u nás nejvyšší v kategorii dvounápravových motorových vozů a byl překonán až u motorových vozů M 152.0.

Ani co do soustavy vytápění oddílů pro cestující nebyla řada M 242.0 jednotná. U čísel 01 až 25 byly oddíly pro cestující vytápěny výfukovými plyny. U ostatních vozů jen teplou vodou od motoru.

Z popisu vyplývá, jak nejednotná to byla řada motorových vozů. Přesto však to byla výkonná vozidla, která se dobře v provozu osvědčovala. Prvních 15 vozů bylo v roce 1938 předáno s odstoupeným železničním materiálem DR (tam označeny jako řada CPwivT 136, čísel 201 až 215) a ještě jeden jediný v roce 1939 převzaly MÁV.

Pro nedokonalé a nedůsledné sledování v provozu se onen jediný motorový vůz — M 242.026 — stal mezi ostatními skutečnou popelkou a s oblibou byl odstavován jako provozní záloha. Dnes nelze tedy objektivně hodnotit jeho vlastnosti. Pokud jsou přesto některé zkušenosti, pak obvykle zkreslené pod dojmy komplikací s údržbou tohoto vozu.

Trakčně byla řada M 242.0 zajímavým řešením, jež bylo vhodné jak pro místní dráhy, tak i na hlavní trati a zanikla v letech 1950 až 1958, kdy byly dodávány nové motorové vozy řady M 131.1. Mnohé vyřazované vozy byly měněny na vozy přípojné.

Technická dokumentace:

Historické fotografie: