Zpět na parní lokomotivy

Lokomotivy řady 411.0 přezdívané „Zeměplaz“

Lokomotivy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:

Kliknutím na tabulku s číslem lokomotivy se otevře stránka s dochovanými údaji o této lokomotivě.

Stručný popis lokomotiv:

Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV – Lokomotivy let 1900 – 1918 autora Ing.Jindřicha Beka.

Rakouská severozápadní dráha od roku 1873 zavedla do nákladního provozu rovněž čtyřspřežní lokomotivy s tendrem, když sesterská dráha Pardubicko-liberecká měla takové stroje od roku 1872. Dodávaly je lokomotivky ve Vídeňském Novém Městě, Floridsdorfu a v Esslingenu v letech 1873 až 1883 v celkovém počtu 54 lokomotiv, které společnost označila řadou VIla, VIlb, VIlc, VIld a VIle podle jednotlivých výrobců s čísly 321 až 374 a rovněž jmény význačných mužů z obchodního i technického života.

Lokomotivy měly kotle se 192 žárnicemi o celkové výhřevné ploše 166,8 m² při topeništích s roštem o ploše 1,9 m², při přímé výhřevné ploše 10 m² nebo 164,4 m² při topeništích s roštem o ploše 1,84 m² a přímé výhřevné ploše 10,6 m². Tlak páry byl 10 barů.

Parní stroj byl dvouválcový dvojčitý s válci o průměru 470 mm a se zdvihem pístů 632 mm při průměru hnacích a spřažených kol 1175 mm. Rám byl vnitřní, pohon kol byl na vnější straně rámu, Allan Trickův rozvod byl rovněž na vnější straně na kolech a ze čtyř dvojkolí byla v rámu tři dvojkolí pevná. Čtvrté mělo oboustranný posuv ± 20 mm. Z celkového rozvoru 3795 mm byl pevný rozvor 2535 mm a lokomotivy mohly projíždět oblouky o poloměrech i 100 m. Pružnice byly u všech dvojkolí nad ložiskovými skříněmi, nad ochozem s blatníky, aby se daly snadno regulovat.

Shodné lokomotivy v počtu 10 kusů vyrobila v letech 1876 až 1878 lokomotivka ve Floridsdorfu i pro dráhu Lvov — Černovice — Jasy a navíc ještě 6 lokomotiv, které přešly v letech 1877 až 1878 v době rusko-turecké války do provozu vleček některých ruských podniků.

Rakouské státní dráhy převzaly do roku 1918 54 lokomotiv Rakouské severozápadní dráhy a 10 dráhy Lvov — Černovice — Jasy. Přeznačily je na řadu 171. Z nich se v roce 1918 k ČSD přidělilo celkem 59 kusů a daly se do výtopen v Německé Brodě, v Nymburce, ve Znojmě, v Josefově – Jaroměři, v dnešním Letohradě, v Jihlavě a v Liberci. ČSD je od roku 1925 přeznačily na řadu 411.0 a jejich tendry řady 23 na řadu 410.0 nebo řady 28 na řadu 411.1.

Lokomotivy byly v dobrém technickém stavu, i když měly jenom ruční brzdu na tendru. Později se však vybavily jednoduchou sací brzdou pro tendr a dobře se uplatňovaly v posunovací službě v mnoha stanicích. Z nich 11 kusů předaly ČSD v roce 1920 do provozu na slovenské trati. Není bez zajímavosti, že prvními lokomotivami, které v roce 1936 zahajovaly nákladní dopravu na nově vybudované trati z Margecan do Červené Skály, byly právě lokomotivy této řady.

Protože mezi lokomotivami, které převzaly do svého provozu a přeznačily ČSD, byly i lokomotivy proplacené dráhou Lvov — Černovice — Jasy, dohodly se ČSD s PKP o vzájemném majetkovém vyrovnání. ČSD získaly z Polska vozy i lokomotivy a naopak předaly PKP lokomotivy 411.020 až 411.024, a to k datu 7. 8. 1933.

Již před rokem 1938 se některé lokomotivy této řady vyřazovaly, obvykle tehdy, jestliže se nevyplácela jejich oprava. V roce 1939 při odstupování jižního Slovenska odevzdalo se z nich k MÁV 11 kusů a dostaly tam označení řady 459 s inventárními čísly 101 až 111. V provozu u MÁV se u některých z nich dosazovaly i vodočističe typu Pecz-Rejtö.

Lokomotivy řady 411.0 se v posunovací službě udržely v mnoha stanicích i po roce 1945 jednak pro nedostatek vhodných lokomotiv, jednak proto, že se na tuto práci dobře hodily. Lokomotivu 411.054 vyřadily ČSD jako poslední v roce 1962 v Ostravě.

Protože to byly lokomotivy, které se význačně podílely na historii dopravy u nás, rozhodlo se Národní technické muzeum pro uchování jedné z nich. Volba padla na lokomotivu 411.019 z roku 1873, která byla tehdy odstavená v cihelně v Hodoníně. V dokumentaci lokomotivy byl podpis i konstruktéra podvozku, inspektora Kampera, a doklady jsou psány perem ručně.

Tak se stala lokomotiva původního jména „Conrad Vorlauf“ exponátem v roce 1971 jako doklad soudobé lokomotivní techniky i železničního provozu.

Národní technické muzeum nechalo lokomotivu zrestaurovat do vystavovatelného stavu a vystavilo ji v otevřené expozici ve stanici Kořenov. Po zrušené této expozice byla lokomotiva přemístěna do depozitáře NTM. Počátkem roku 1992 byla následně dlouhodobě zapůjčena Společností železniční výtopna Jaroměř do jejich expozic. Díky nadšení zdejších lidí probíhá v současné době oprava vedoucí k jejímu zprovoznění.

Lokomotivy řady 411.0 bylo možné spojovat s tendry řady 410.0 a 411.1.

Technická dokumentace:

Historické fotografie: