Motorové vozy řady M130.4
Motorové vozy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:
 |
Kliknutím na tabulku s číslem motorového vozu se otevře stránka s dochovanými údaji o tomto motorovém vozu.
Stručný popis motorových vozů:
Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV 2 autora Ing.Jindřicha Beka.
Posledním typem kolejových autobusů vyráběných pro ČSD před druhou světovou válkou byla řada motorových vozů M 130.4, dodávaná v letech 1938 až 1942 v počtu 28 vozů. Výrobcem vozů byla Tatra Kopřivnice.
Šlo v podstatě o další provedení motorového vozu řady M 130.2. Vůz však byl prodloužen, byl zvětšen rozvor a na čelních plošinách byla upravena čelní stanoviště strojvedoucího. Benzínový motor Tatra o výkonu 120 koní, známý z u řady M 120.4 nebo M 130.2, avšak bez možnosti reverzace otáček. Planetová převodovka byla stejná jako u řady M 130.2.
Mechanická planetová převodovka konstrukce Tatry Kopřivnice měla čtyři rychlostní stupně. Rozsah rychlosti byl u ní rozdělen planetami, u kterých docházelo k přenášení kroutícího momentu přibrzděním příslušného planetového věnce (bubnu). Jednotlivé převodové stupně planetové převodovky odpovídaly svými poměry provedení převodovky u motorového vozu řady M120.4 (1 : 4,79; 1 : 2,74; 1 : 1,71; a 1 : 1). Pokud byl použit reverzní motor odpadla v převodovce reverzace, což bylo jistým zjednodušením. Při změně směru musel však strojvedoucí stopnout motor, nadzvednout ventily, přesunout do záběru vačky na vačkovém hřídeli, určené pro opačný smysl otáčení, spustit ventily a znovu nastartovat motor. Je jisté, že časté startování motoru vyčerpávalo akumulátorovou baterii.
Reverzace u tohoto typu motorového vozu však nebyla řešena v planetové převodovce ale byla již umístěna v nápravové převodovce.
U posledních šesti vozů dokazují valivá ložiska na dvojkolích značky „Jäger“ již válečné poměry.
Tyto motorové vozy představovaly i v roce 1945 naše nejmodernější vozy a to až do dodávek vozů řady M 131.1. Několik požárů poněkud poškodilo jejich pověst a byly rychleji vyřazovány než např. „věžáky“. V roce 1956 dojezdil poslední.
Při výrobě kolejových autobusů se používalo mnohých jednotných prvků a dílů v příslušenství. Montovaly se vzduchové houkačky „Škoda“, karburátory „Solex“, magnetky a spouštěče „Scintila“, dynama 500 W, 24 V (u řady M 130.4 a M 21.0 1000 W, 24 V), olověné baterie 24 V, 120 Ah (u řady M 130.4 a M 21.0 150 Ah) a svíčky „Jiskra“. Vozy měly kromě ruční brzdy samočinnou tlakovou brzdu Knorr s rychločinnými rozváděči a s brzdiči Knorr MP. Tyto brzdiče byly osmipolohové a většinou levého provedení. Kompresory typu „Škoda 32/60″ byly tříválcové, jednostupňové — jednotné na všech kolejových autobusech. Šestiválcové benzínové motory Tatra vykazovaly spotřebu paliva 275 g/k/h, zatímco motory Škoda u motorových vozů řady M 130.1 jen 260 g/k/h. Nutno dodat, že baterie motorových vozů s reverzními motory byly dosti namáhány vlivem častého startování při každé změně směru pohybu vozidla.
Pod pojem „kolejové autobusy“ se u ČSD řadily motorové vozy těchto řad: M 11.0, M 21.0, M 120.0, M 120.1, M 120.2, M 120.3, M 120.4, M 120.5, M 130.0, M 130.1, M 130.2, M 130.3 a M 130.4.
Jejich vhodnost v provozu podmiňovaly náklady spojené s jejich pořizováním. V roce 1938 platily ČSD za jeden motorový vůz řady M 130.4 částku 283 960 Kč a za jeden vůz řady M 130.1 284 040 Kč nebo též 296 014 Kč, když byly požadovány zvláštní úpravy. V téže době účtovala ČKD za jeden dvounápravový motorový vůz řady M 242.0 s elektrickým přenosem výkonu 581 460 Kč; rychlíkový motorový vůz řady M 273.0, odpovídající tehdejšímu standardu, stál dokonce 1 260 000 Kč.
V ekonomických statistikách z tehdejší doby se počítalo s pořizovacími náklady připadajícími na jedno sedadlo motorového vozu, což bylo opět ve prospěch kolejových autobusů. V rozhodné železniční kalkulaci — pokud šlo o dopravu na místních drahách — představovaly kolejové autobusy tu nejlákavější položku, proti níž se nákladné udržování početného a typově roztříštěného parku nevýkonných a zastaralých parních lokomotiv na místních drahách jevilo nepříznivě. Motorový provoz navíc vyloučil náklady spojené s udržováním uhelného i vodního hospodářství na místních drahách.
| Technické údaje motorových vozů M130.4 | |
| Výrobce: | Tatra Kopřivnice |
| Roky výroby: | 1938 – 1942 |
| Počet vyrobených kusů: | 28 |
| Uspořádání dvojkolí: | 1’A |
| Průměr kol v mm: | 880 |
| Rozvor v mm: | 6000 |
| Délka přes nárazníky: | 11300 |
| Počet míst k sezení 2 / 3 třída | 0 / 36 |
| Hmotnost prázdného motorového vozu v t: | 15,51 |
| Hmotnost obsazeného motorového vozu v t: | 19,35 |
| Největší rychlost v km/h: | 60 |
| Počet spalovacích motorů: | 1 |
| Druh paliva: | benzín |
| Výrobce spalovacího motoru: | Tatra |
| Počet válců v motoru: | 6 |
| Průměr válců v mm: | 120 |
| Zdvih pístu v mm: | 180 |
| Počet otáček za minutu: | 1400 |
| Přibližný výkon v koních: | 120 |
| Přenos výkonu: | mechanický |
| Typ přenosu: | planetový |
Technická dokumentace:
Historické fotografie:
