Zpět na motorové vozy

Motorové vozy řady M130.1

Motorové vozy provozované v lokomotivní depu Trutnov a jeho strojových stanicích:

Kliknutím na tabulku s číslem motorového vozu se otevře stránka s dochovanými údaji o tomto motorovém vozu.

Stručný popis motorových vozů:

Převzato z knihy ATLAS LOKOMOTIV 2 autora Ing.Jindřicha Beka.

Motorové vozy řady M 130.1 se vyráběly v letech 1932 až 1939 v celkovém počtu 113 vozů (Škoda). Byla to nejpočetnější řada našich motorových vozů do roku 1939.

Vozy byly dodávány v několika sériích, jež se od sebe podstatně lišily. Motor byl benzínový, řadový, čtyřdobý šestiválec Škoda, vodou chlazený s válci o průměrech 120 mm a se zdvihem pístů 150 mm, který při 1400 otáčkách za minutu dával u vozů čísel 01 až 25 výkon 100 koní. Motory vozů čísel 26 až 113 měly zvýšenou hodnotu maximálních otáček klikového hřídele na 1600 otáček za minutu,  čímž vzrostl jejich výkon na 120 koní.

Mechanický přenos výkonu tvořila u vozů čísel 01 až 25 mechanická čtyřstupňová převodovka Škoda s reverzací. Měla posuvná kola s pneumatickým řazením a svou stavbou odpovídala převodovkám těžkých nákladních automobilů té doby. Vozy od čísla 26 měly převodovku robustnější, konstruovanou již pro těžší železniční provoz. Byla rovněž čtyřstupňová, avšak s koly ve stálém záběru, kde každému převodovému stupni odpovídala samostatná zubová spojka, ovládaná mechanicky. Reverzace byla vyřešena v nápravové převodovce, kde zubová spojka uvádí do záběru pastorek s jedním ze dvou kuželových kol uložených volně točně na nápravě hnacího dvojkolí.

[Singlepic id = 932 w = 400 h = 400 float = center]

Tento druh převodovky se lépe osvědčoval. Ozubená kola ve stálém záběru mohla být dosti široká (těžká) se šikmým ozubením, což zvyšovalo odolnost proti poškození.

Vozová skříň vozů čísel 01 až 60 měla vstupní dveře posuvné, umístěné z boku přibližně uprostřed, v partii, kde byl v rámu uložen motor vozu. Ten vyčníval do oddílu pro cestující a jeho kryt tvořila sklopná lavice se šesti místy k sedění. Stanoviště strojvedoucího bylo vždy v pravém čelním rohu vedle přechodových čelních dveří, takže strojvedoucí nebyl od cestujících nijak oddělen.

Skříň vozů čísel 61 až 113 byla modernější, se dvěma čelními plošinami oddělenými od oddílu pro cestující příčkami, měla celkem čtyři křídlové dveře a dvoje dveře čelní, přechodové. Tyto motorové vozy měly zvětšený rozvor na 5600 mm, byly však proti předchozí sérii jen nepatrně těžší.

Vytápění všech motorových vozů řady M 130.1 bylo obvyklé — výfukovými plyny z motorů. K charakteristickému vzhledovému doplňku patřily dva chladiče vody na střeše, které dodávaly vozům poněkud na mohutnosti.

Osvědčovaly se v provozu dobře. Byly pohyblivé a nelze jim upírat všestrannou upotřebitelnost. Od roku 1933 nahradily na ozubnicové trati z Tisovce do Pohronské Polhory na stoupáních až 50 promile v osobní dopravě parní trakci, přičemž v čistě adhezním provozu zkrátily cestovní dobu z Tisovce do Pohronské Polhory z 2,5 hodiny na 1 hodinu a 10 minut. Je skutečně zajímavé, že již tenkrát bylo u nás dosti odvahy k povolení adhezního provozu na takových sklonech, když jediným zabezpečením bylo jen řazení vlaku: motorový vůz + přípojný vůz + motorový vůz. Vždyť podobný způsob dopravy byl povolen na ozubnicové trati z Tanvaldu do Kořenova až teprve od 30. 5. 1965.

Pro nedostatek náhradních dílů pro motory bylo po r. 1950 deset motorových vozů rekonstruováno zabudováním nového naftového motoru Tatra 301 — ale již pozdě. V této době se již vyráběly nové osvědčené motorové vozy řady M 131.1 a je zajímavé, že oněch 10 rekonstruovaných vozů řady M 130.1 bylo vyřazeno předčasně již v letech 1955 až 1957, zatímco jiné, s původními motory, udržely se v provozu na tisovecké trati a v lokomotivním depu Kralupy nad Vltavou až do roku 1962.

Technická dokumentace:

Historické fotografie: